O nás

K loveckému výcviku jsem se dostala díky naší první fence Angie z Čertovy rokle (MOK) v roce 2011. Nicméně Anginčin vůdce je můj táta, a já chtěla také svého psa, kterého bych mohla cvičit. Na jednu stranu, protože mne lovecký výcvik nadchl, na druhou stranu jsem chtěla dokázat tátovi, že i já dokážu být zodpovědná a něco dokázat.

První volbou pro mne byl kraťas, ale pak jsem otočila ještě další stránky v knize o psech a najednou z nich se na mne koukalo krásné stvoření. Podle popisu jsem se dozvěděla, že jde o malého münsterlandského ohaře. V knize ho popisovali jako úžasného, ba skoro dokonalého psa. Dnes již mohu souhlasit, na svou fenku nedám dopustit, ale kdysi.... No, nebudeme předbíhat!

Začala jsem prohlížet inzeráty a hledala, kde mají k odběru štěňata. Zaujala mě chovatelská stanice Andělský hrad, proto jsem ihned volala chovatelce paní Janě Dejmkové, jestli nemá ještě jednu volnou fenku, a ejhle, měla. A tak jsem se jela podívat na svou ,snad budoucí fenu.

Tátovi jsem cestou stále dokola opakovala, že v žádném případě nechci bělouše, prostě se mi podle obrázků nelíbili. Nakonec na mne z ohrádky koukaly dvě fenky - jedna hnědobílá a jedna bělouška. Ačkoliv se za to dnes stydím, opět jsem tátovi pošeptala, že ta bělouška je ošklivá, příliš tmavá a má šišatou hlavu. Navíc je oproti ostatním štěňatům moc drobná. Až potom mi chovatelka vysvětlila, že se vlastně jedná o "potratové štěně". Nakonec jsem dala na tátovu radu a vzala obě fenky ven. Za chvilku bylo rozhodnuto. Domů jsem si vezla běloušku, která byla mnohem zvídavější, hravější, dravější, a vybojovala si tak právo na místo po mém boku a velmi brzy si získala i mé srdce.

Hned z prvních výcviků s Cassie jsem byla nadšená, bylo tak lehké ji něco naučit, zdálo se, že vše okamžitě chápe. Problém nastal, jakmile poprvé přišla do styku se zvěří - vypadalo to, jako by nikdy neslyšela žádný povel. Pochopila jsem, že Cassie mi dává jasně najevo, že ona přece ví ze všech nejlíp, kde zvěř je, a já ji jen zdržuji, protože na ni pískám, ať ještě hledá na jiných místech.

Dnes, po dlouhých měsících dřiny a často i přemlouvání, mám nejlepšího parťáka, jaký snad může být. Cassie mi převrátila život naruby a nikdy bych už MMO za nikoho jiného nevyměnila! Neznám totiž krásnější pohled než výraz, který vidím ve tváři Cassie, když si na krk pověsím píšťalku a ona ví, že jdeme ven. Není nic legračnějšího než uvolnit karabinu, vyslovit "volno" a sledovat Cassie , která vždy vypálí takovou rychlostí, jako by jí hořelo za patami. Ne nadarmo jí lidé v mém okolí říkají Tryskomyš. Jsem velmi hrdá, když vidím, jak moje patnáctikilová fenka tahá devítikilovou lišku, je na ní poznat, že ji to stojí strašně moc sil, ale při pohledu do jejích očí vnímáte její odhodlání - já to dokážu!

Vím, že mi každý den po boku tohoto výjimečného přítele dává neskonale mnoho.